Míša Ferančíková (10/2007)

Michaela Ferančíková

27.11. 1977

Pivot

Největší úspěchy - mistryně Evropy 2005, stříbrná 2003, pátá z olympiády 2004, sedmá na mistrovství světa 2006, čtvrtá v Eurolize 2002, zahrála si WNBA, mistryně české ligy 2009

Basketbalové začátky?

Ve třetí třídě, když jsme se přestěhovali do Prahy, vzala mě mamka na Aritmu, kde dřív hrála basket. Působila jsem tam až do sedmnácti a pak šla do Ameriky. Basket mě bavil hned od začátku, parta holek byla super. Já jsem navíc byla hodně aktivní dítě, pořád jsem pobíhala, poskakovala. Naši byli rádi, že jsem se zabavila.

Jak je mi po letech v cizině zpátky v Česku?

Dobře. Jsem v Praze tři roky a jsem moc spokojená. Usazená, blízko rodině. Byla jsem šest let v Americe, na Slovensku, v Turecku, v Rusku. Už mi vadilo, že mám věci u našich, u přítele a tam, kde jsem hrála. Vždycky jsem něco hledala a nevěděla, kde to je.

Nejhezčí basketbalová štace?

Ohromně spokojená jsem byla v Ružomberoku, kde jsem hrála pod Natou Hejkovou. Ale pak přišly problémy s financemi, takže to skončilo.

Jaké jazyky umím?

Plynně anglicky a domluvím se rusky.

Nejhezčí basketbalový zážitek?

Jako pro sportovce i člověka to byla olympiáda. A pak samozřejmě to, že jsme vyhrály zlato a střímro na ME.

Co nesnáším?

Špatnou komunikaci, ta mě úplně vytáčí. A když musím na někoho čekat, jsem děsně nervózní.

Co mám ráda?

Dobré jídlo, dobré pivo, pohodičku.

Na čem si pošmáknu?

Miluji třeba dobrou svíčkovou, sushi. S manželem zkoušíme různé kuchyně: francouzkou, řeckou. Kdo vaří? Já rychlovky, dobrá jídla manžel.

Oblíbená hudba?

Poslouchám všechno. Mám ráda staré věci ze 60. a 70. let, klasické hitovky z 80. let a českou a slovenskou hudbu.

Ideální dovolená?

Týden, dva bych ležela někde u moře. Ale po třech dnech už mě to nebaví. V zimě mám ráda hory, člověk chce jet za sněhem, lyžování. Nejvíc se mi líbílo v Coloradu v Denveru, tam jsou hory fakt nádherné.

Nelepší odpočinek?

Spím! Nebo jsem s rodinou nebo si jdeme se známými sednout na pivo.

Moje hobby?

Hodně čtu. Když je knížka dobrá, zvládnu ji za dva tři dny. Ráda chodím do knihkupectví, líbí se mi vůně nových knížek. A taky miluju psy. Vždycky říkám, že mám psí deficit, a tak se chodím pomuchlovat a vyblbnout k našim, protože ti mají dvě jezevčice.

Největší hřích?

Čokoláda a sladkosti, ty jím ve velkém.

Můj zlozvyk?

Rychle se vynervuju. Když něco není, jak si to představuju, hrozně mě to vytočí. V družstvu to nedám najevo, ale bližší lidé to poznají.

Z čeho mám největší strach?

V dnešní době z ničeho, jsem spokojená, v pohodě. Ale obecně z toho, aby nejbližší byli v pořádku.

Vysněné auto?

Mám malinkého Nissana Micru, letos mi končí leasing, takže bych chtěla něco většího. Líbí se mi Hyundai Santa Fe.

Čím bych byla, kdybych nehrála basketbal?

Nevím, nedovedu si to moc představit. Ale vždycky jsem chtěla pracovat s lidmi, jednat s nimi, být v kontaktu. Sedět v kanceláři? To ne.

Jaký sport bych chtěla zkusit?

Moc se mi líbí skok o tyči. Ale asi na něj nemám postavu. Musela bych zhubnout, všechny atletky jsou hubeňoučké.

S kým bych šla na večeři a proč?

S babičkou, která před pár lety umřela. Abych si s ní popovídala o tom, jak jsou věci dnes.

© Basket magazín 10/2007