Z našeho pohledu, USK - Frisco 14.10. 09

     Tuto středu se odehrál námi velmi očekávaný zápas USK-Frisco. Na něm jsme nemohly chybět, takže cesta do Prahy byla jasnou volbou. Vzhledem k času zápasu se část fanclubu nemohla zúčastnit, a tak směr Folimanka vyjeli nakonec jen 4 USK fanoušci - my (Eliška a Leňa), Martin P. a Martin M. Na cestu se tentokrát s námi vydala i naše kamarádka Věra fandící Friscu.

My dvě jsme se rozhodly využít služeb Eurolines (se skvělými Bussines Class autobusy se zásuvkou za dobrou cenu), zatímco zbytek zvolil Student Agency. Na autobusovém nádraží jsme málem zmrzly a když jsme šťastně nastoupily do vyhřátého busu, dostalo se nám echa, že na dálnici sněží. O tom jsme se po pár kilometrech přesvědčily na vlastní oči, kdy to vypadalo že nás sněhová vánice odfoukne zpátky o Brna. Naštěstí jsme zdárně dorazily do Prahy na Florenc. Tam jsme nasypaly všechny drobáky do automatu na jízdenky a pak už hurá metrem na Vyšehrad. Cesta do haly byla ještě rychlejší než obyčejně, protože v takové zimě by se venku potuloval jenom blázen.
    Přivítala nás známá atmosféra Folimanky a ohromený výkřik Kláry Borůvkové: „Ale ne, vy jste tady!“ myšlený ovšem v ryze pozitivním smyslu. Pozdravily jsme se i s Májou, Petrem, Honzou a všemi ostatními a odebraly se na tribunu. Ještě donést bubny, vytáhnout trubku, oblíknout dres a šálu a šlo se fandit. Při představování jsme zabubnovaly naší nejmilejší Kašpi z Frisca a pak už to začalo: „USK, USK, USK!!!!“ I přes naši podporu se holkám zápas bohužel nevydařil podle představ. Prohra 75:92 už byla mnohokrát rozebrána, takže prakticky není co dodat. Snad jen malá poznámka o nejlepší hráčce Žabin Petře Kulichové. Ta získala 9 doskoků a 22 bodů s téměř 100% úspěšností střelby, což byla pro USK velká smůla, protože normálně tato hráčka podává výkony takřka poloviční. Za USK se bodově nejlépe předvedla Evina s Cathrine. Dobrý zápas odehrála i Čaky, která právě tento den oslavila své 20.narozeniny. Celkově se ale nedařilo a na týmu byla znát velká únava z kvalitního turnaje v Jekatěrinburgu. My určitě neklesáme na mysli a věříme ve vítězství USK v dalších zápasech.
    Prakticky hned po zápase jsme se musely sbalit a jít na vlak. Úmysl nám zkřížila Věra s tím, že jede nazpátek s Friscem. Když jsme to slyšely, začaly jsme Věru přemlouvat, ať nám to tak taky domluví. Chvíli se zdráhala, ale protože je to vážně kamarádka, tak se šla zeptat a přišla s úsměvem a pozitivní zprávou, že můžeme jet taky. Byly jsme sice rozsazeny (stejně jsme si později na benzince přesedly), ale šťastné, že se nemusíme trmácet vlakem. Pod bundou jsme ještě měly žluté dresy a samozřejmě jsme je moc nechtěly ukazovat. Každý si s tím poradil po svém. Jedna z nás si dres úplně nenápadně sundala a druhá vydržela až do Brna v zimní bundě. Cesta byla vážně zajímavá, ale všichni v autobuse k nám byli milí a dokonce nám nabídli i Frisco. Žabiny opravdu prokázaly charakter, když nás svezly, za což jsme vážně vděční a tímto moc děkujeme.
    Ještě chvíli jsme mrzly u Rosničky a pak odfrčely domů plní zážitků z celého dne. A ráno se nám dokonce podařilo vstát do školy!